Papers, please.

Kdyby mi někdo před týdnem řekl, že mě bude bavit hrát za celníka a razítkovat většinu času pasy, asi bych tomu těžko věřil. Papers, please dodává této činnosti zcela nový rozměr. Nutí vás se rozhodovat mezi prací, kterou sotva uživíte rodinu a pomocí zoufalým lidem. Děj se odehrává ve smyšlené komunistické zemi jménem Arstotzka. Do příběhu vstupujete ve chvíli otevření hranic po šesti letech války.

Vše začíná dopisem z ministerstva, kde se dozvídáte radostnou zprávu, že vy a vaše rodina se stěhujete, a že nastupujete jako celník na nově otevřené hranici. To vše díky loterii.

Loterie

První den v práci se téměř nic neděje, razítkujete pasy pouze krajanům, a jste nadšení z nové práce. Večer musíte výplatu nějak rozdělit mezi jídlo a teplo pro rodinu.Po zaplacení nájmu a tepla moc úspor nezbývá.

Další den smíte vpustit i cizince, ovšem poté co zkontrolujete zda jsou jejich pasy platné a údaje souhlasí. Najednou se rozezní alarm, muž přeleze zeď a hodí granát na straže. Den končí a vy máte zase o něco méně úspor.

Postupem času vláda přidává nová pravidla a dokumenty, posiluje vojenské jednotky na hranici, a stále více lidí se snaží projít s falešným pasem, nebo pronáší drogy či zbraně. Ke konci už je velice zkontrolovat třeba pět dokumentů najednou, chybu lze udělat velmi snadno Na hranici se objevuje spousta různorodých existencí, od příslušníků odboje přes zoufalé lidi, až po pašeráka, který si z vás udělá přítele. Budou vás žádat o pomoc, budou se vás snažit uplatit. A rozhodnutí je jen na vás.

Hra

Postavy jsou snad na celé hře vedle atmosféry komunistického režimu to nejlepší. Lucas Pope, tvůrce celé hry si na nich opravdu dal záležet.  Hra vás opravdu vtáhne a donutí dělat těžká rozhodnutí. Ty vás pak dovedou k jednomu z 20 konců.

Papers, please bez jakéhokoliv většího rozruchu vyšlo začátkem srpna, ale okamžitě si získalo pozornost hráčů i recenzentů. Je to skutečný poklad mezi současnou herní scénou. Ano, máme tu spoustu kvalitních Indie titulů, ale žádný tak unikátní jako Papers, please. Boří totiž hranici mezi postavou a hráčem. Nechal bych někoho odvést vojáky, když se mi snaží dát padělaný pas, protože utíká ze země ve válce, nebo když se mu nelíbil obrázek mého syna? Nebo radši přivřu oči a jen ho odmítnu nebo ho dokonce vpustím? I na takové nahraditelné pozici jako je celník můžete být osobou na které závisí osud celé země, ale hlavně lidských osudů.

Glory to Arstotzka.

kosci